1. Už ztichlo celý okolí a stromy měly dlouhatánskej stín,
já jen tak lesním údolím brodil jsem se trním ostružin,
pak záda hladil o skálu a kamínek z ní nožem vylomil,
co dražší než hrst opálů v tu chvíli pro mě doopravdy byl.
2. Pak jenom se svou samotou, když slunce v dálce zbejvalo jen půl,
já psal si notu za notou, pár tónů, co jsem ptákům ukradnul,
až budu jednou na štíru a písničky svý všechny vyzpívám,
ten zmačkanej kus papíru snad najdu, šťastnej, že ho ještě mám.
R: A kdyby třeba vítr mně papír s ptačí písničkou chtěl vzít,
do kapsy stačí sáhnout a kamínkem ho dobře zatížit,
pak tichounce si hvízdat a rukou lehce struny rozehrát,
vždyť nejsou nutný slova, k tý kráse byl by hřích nějaký psát.
*: Už ztichlo celý okolí a stromy měly dlouhatánskej stín ...
