1. Vyprahlá a rozpukaná zem, jinej dávno by zpátky obrátil,
vozy plání jely dál, první já jsem koně hnal,
za mnou přítel, co mi ještě zbyl.
R: K horám, k horám, dál, kam cesty nevedou,
k horám, k horám, dál pak sami jen ve dvou,
všechnu bídu, lež a zradu za tím všivým prachem vzadu
nechali jsme někde v dálce za sebou.
2. Jednou já svůj román budu psát, k tomu stránek tisíc nestačí,
slova správný najdu snad, jak nás tenkrát začlo hnát
všechno, co jen srdce mrzačí.
R:
