1. Zase vlahej vítr stromům větve rozkejval,
kytkama voněl stejně, jako kdysi jsem to znal,
a slunečnice u plotů si stály v zahradách
[: a tráva byla hebounká, když jsem si na ni sáh' :]
pak se do ní posadil a:
R: [: Koukal se do mraků, koukal se do mraků,
jak nebem klidně jdou. :]
2. Já tak dlouho, jak jen žiju, znám už tenhle kraj,
lidi, co všechno dovedou a dobrý srdce maj',
z nich nikdo mě už nezná za tu dlouhou řádku let,
[: co já se světem protloukal, abych konečně se teď :]
do tý trávy posadil a:
R:
R:
