1. Cár bílejch mračen klín šedivejch kačen
má tulák rád nad hlavou
já hlavou kloním rukou oči cloním
nikam nespěchám mám času dost
a kam bych taky šel stejně bych nenašel
místo kde se nechá zapomenout
R: Kdo se k tvýmu krbu jednou vrátí
po letech kdy pořád byl jen sám
tulák si rád dlouhou cestu zkrátí
aby se vrátil třeba nepoznán
na světě má tulák spoustu kvítí
ale jenom jeden rodnej dům
cestou zpátky slunce mu vždy svítí
a tak obrací hlavu k nebesům
2. Znám cestu zpátky tam kde za vrátky
čeká starej pes a rodnej dům
dům kde se svítí za okny plno kvítí
voní tulákovi na pozdrav
tak proč jsem tehdá šel stejně jsem nenašel
místo kde se nedá zapomenout
R: Kdo se k tvému krbu...
