1. Sbohem stará Anglie už břeh máš pod mlhou
už začínají vlny hrát svou píseň houpavou.
Tak ať už tedy jdou jó jedna za druhou,
já budu foukat ze všech sil, ať plachty víc se hnou.
R: Začni větře dout já už musím plout
v dálný zemi australský prohledám každej kout,
začni větře dout já už musím plout
v dálný zemi australský svou milou obejmout.
2. V nejsmutnějším ze všech dní já viděl dívku svou
na vládní loď ji odváděli s pouty na rukou.
Moc nehezky jí pad ten trestaneckej šat,
deset tisíc mil nás dělí však ne napořád.
R:
3. Od té doby, co jsem sám, jsem jak prasklej džbán
pláč té mojí vzdálené já pořád v uších mám,
když loučil jsem se s ní s tou dívkou nevinnou,
deset tisíc mil nás dělí mořskou hladinou.
R:
