Tam v údolí u bílejch skal
voní jablůněk sad
a kmínky hlídač přivázal ať můžou zpříma stát
Ten sad se táhnul pod strání
až tam, kde stával kříž
vtom zdálky divný hvízdání
se neslo blíž a blíž
Tulák měl v ranci písničku
a slípky cestou krad´
když ztratil v trávě tkaničku
na míste zůstal stát
Ten vandrovník byl línej hoch
a bosej nechtěl jít
tu dostal nápad, že by moh´
jablůňce šňůrku vzít
Pak deště krupy střídaly
a vítr silně dul
jablůnku snadno vyvalí
vždyť schází jí ten kůl
Však bouřka přešla, vítr ztich´
a teď se světe div
ten strom se ohnul, pak se zdvih´
je krásnější než dřív
Jablůňka od té příhody
zestárla o pár let
však spoustu sladké úrody
jí můžem závidět
Já njsem žádnej zahradník
však říkám na svou čest
když volnost stromkům prospívá
i nám snad dobrá jest
když volnost stromkům prospívá
i nám snad dobrá jest
