Počítaš slova, jak týdny jdou
Věty jsou slova, někdy i lžou
Ty čekáš lásku snad tisíc dní
Ta přináší vrásku a dlouhé trápení
Co mně říkáš běž radši dál
A proč se svlíkáš, já se tě bál
Zapomeň na mně, na moji tvář
Požaluj mámě, že jsem velký lhář
R: Máš něžný pláč, dobře víš co jsem zač
Znáš prázdna slova, samotu dní.
Vzdáva se den – přišla noc, dlouhý sen
Ještě čekáš než jdeš spát pohlazení.
Jsi ještě dítě, všechno chceš mít
Neurazí tě můj věčný klid
Tak málo stačí a mění se svět
Tak to není k pláči, pár hloupých vět
R:
