Legrácek prý bylo dost
Ideály - Samá kost
A těla nám těžknou
Vymýšlím kde šťávu brát
Tehdy vážný, tehdy se smát
Mám z toho teskno
Asi jako bílých vran
Je těch euforických rán
Ale jsou pořád
Dávno nejsem samý flám
Jenom občas utíkám
A bývám neřád
Končívám tam
V kavárně Nostalgie
Tam vždycky volné místo mám
Tam se sbírávám
Vlak se rozjel dá se žít
Hledám kuráž vystoupit
A jít znovu po svých
Holka já nenosím klid
A někdy nevím mám ti být
Raděj pro pláč nebo pro smích
Rád bývám sám
V kavárně Nostalgie
Tam vždycky volné místo mám
Tak se sbírávám
